Zimní přespání na Smrku

Nápad přespat v Lednu na Smrku, druhé nejvyšší hoře Beskyd, se zrodil již někdy v létě a ani bych neřekl, jak rychle uteče čas od nápadu k realizaci. Na tento přechod se těšilo více našich skautů, nakonec však vyrazili pouze Onďa, Milan (skaut ze střediska Pagoda) a já (Luky). Původní název této akci byl "Přespání na Smrku na smrku" a cílem bylo přespat na Smrku v hamace zavěšené mezi dvěma smrky :-). Nakonec se plán celého výletu změnil, ale přesto dopadl velmi dobře a dali jsme si pěkně do těla.

Ještě den před odjezdem vše vypadalo, že proběhne podle plánu, ale nakonec jsem se rozhodl z této víkendové akce udělat trošku větší výzvu. Uvědomil jsem si totiž, že když vyrazíme na Smrk ráno, tak budeme na místě kolem poledne a budeme tam muset vydržet až do večera. A tak jsem si řekl, že půjdeme přes Lysou horu a tím pádem zvládneme nejvyšší i druhou nejvyšší horu Beskyd. Naše trasa tedy nakonec byla:

  • Malenovice
  • Lysá hora
  • Ostravice
  • Smrk
  • Přespání na smrku
  • Ostravice
  • Lysá hora
  • Malenovice
Vyrazili jsme tedy v sobotu z parkoviště u hotelu Pod Borovou v Malenovicích. Plni elánu a dobré nalady jsme směle postupovali směrem k Ivančeně, kde jsme si dali menší přestávku. Cestou jsme vedli debaty na různá zajímavá témata. Na Lysé hoře jsme se objevili něco po poledni a hned jsme zamíříli do nově postavené chaty. Bylo tam docela plno, ovšem povedlo se nám najít místo a objednat si česnečku a čaj. Posilněni jsme pak vyrazili dolů do Ostravice. První úseky docela klouzaly a tak jsme museli více dávat pozor, abychom neuklouzli.

Cesta ubíhala rychle, během níž jsme si povídali a řešili různé, vskutku velmi důležité věci, jako například, zda Indy (vedoucí oddílu v Pagodě) na místě, které jsme zrovna míjeli, nalezl zabalený rohlík či zda to byla bageta :-). Vítěz této diskuse se nenašel a tak tato otázka nakonec zůstala nezodpovězená :-). V Ostravici jsme si odpočinuli, Milan si koupil minerálku a vyrazili jsme na Smrk - náš hlavní cíl.

První část trasy na Smrk vedla asfaltovou silnicí. Každou chvíli jsme se divili tomu, jak velký provoz na této silnici je. Když jsme byli cca. 200m od místa, kde červená turistická stezka odbočovala do lesa, projela kolem nás stříbrná Fábie. Po pár metrech jsme si všimli, že auto zastavilo, zařadilo zpátečku a začalo k nám couvat. Onďa velmi rychle a správně odhadl - byl to Tukan, který se zrovna vracel ze Smrku! Tak toho jsme tam skutečně nečekali :-). Prohodili jsme pár slov a pokračovali dál ve výstupu.

Na poslední úsek jsme si již museli vytáhnout čelovky, neboť Beskydy zahalila tma. Tento úsek byl zároveň trošku krkolomný - šlo se po úzké, skalnaté cestičce, která byla místy pokryta sněhem či ledem. Opatrnost tedy byla určitě na místě. Nakonec jsme nedorazili až na vrchol Smrku, ale utábořili jsme se cca. 500m pod ním, abychom zůstali v lese, kde méně foukalo. Onďa s Milanem si začali připravovat stan a já hamaku. Bohužel i v lese byl takový vítr, že jsem se rozhodl nespat v hamace, ale přidal jsem se ke klukům do stanu.

Pokus uvařit čaj pomocí plynového vařiče selhal :-). Po hodině vaření měla voda cca. 30 stupňů - ovšem i Milan ocenil zajímavou chuť vlažného černého čaje uvařeného z jemně perlivé minerální vody Budiš :-). Velmi rychle jsme zalehli a usnuli, když ještě nebylo ani osm hodin večer.

Když jsme ráno vstali a začali se balit, zjistil jsem, že vítr pohnul stanovou plachtou, čímž odhalil boty, které jsme pod ní měli a do bot od Milana i Onďi nasněžilo. Trošku jsem tomu tedy asi "pomohl" i já, neboť když jsem si tam odkládal svoje boty, tak jsem ty ostatní malinko posunul ;-). Každopádně igelitové sáčky na nohy celý problém vyřešili.

Sestup ze Smrku byl snadný a svižný. Za hodinku jsme byli v Ostravici, kde jsme po krátké přestávce vyrazili na Lysou horu. Výstup na Lysou se naopak ukázal, jako nejtěžší část výletu, neboť z Ostravice je terén daleko obtížnější, než z Frýdlantu/Malenovic. Táhlé a dlouhé kopce nás provázely prakticky od Ostravice až nahoru. Zde se naplno ukázalo, že Milan s Onďou mají lepší fyzičku, než já.

Na Lysé jsme si opět dali polévku, čaj a vyrazili do Malenovic. Člověk by si řekl, že budeme všichni utahaní, ale kluci se rozhodli, že část trasy poklušou. Blázni ;-). Mno... blázni.... upřimně jsem jim tu jejich energii v dobrém slova smyslu záviděl. Čím více jsme sestupovali do údolí, tím více jsme se těšili, až dorazíme k autu. Cesta domů pak již byla jen formalita.

Opět jsme si užili hezký víkend a jsem rád, že jsme tuto akci zvládli. Díky Onďo a Milane!