Beskydský pochod - prohraná bitva, ne však válka
Tábor nám skončil relativně nedávno, ovšem to není důvod, abychom si nezpestřili prázdniny nějakým výletem. A blízkost Beskyd k tomu vyloženě vybízejí.
Já (Luky) a Cahloš plánují na konci léta ujít 100km v Beskydech tzv. na plný plyn a proto je zcela jistě vhodné trošku potrénovat. Na plný plyn znamená, že se trasa ujde v duchu dnes již tradičního závodu Beskydská sedmička - cca. 100km chůze v horách bez přestávky na spaní. Naše trasa se mírně od té oficiální liší - chceme ujít z Třince do Nového Jičína.
Abych se ale vrátil zpátky k víkendovému pochodu. Naplánovaný byl na víkend 25.-27. července. Závazně se k němu přihlásil Žleba a já. S myšlenkou nás podpořit ještě uvažovali Johny, Richi a Fanda, ovšem nakonec se ani jeden z nich k nám nepřipojil. A tak jsme v pátek vyrazili se Žlebou směr Frýdlant nad Ostravicí, odkud byl náš cíl dojít pěšky do Nového Jičína (stejná trasa, kterou jsme šli loni). Zpočátku se nám šlo výborně - to jsme ale ani jeden z nás netušili, jak se nám výlet zcela zvrtne.
Již při výtupu na první kopec - Lysou horu - chytly Žlebu velmi nepříjemné křeče do nohou a to už jsme tušili, že náš výkon bude asi slabší, než ten loňský. Na Lysou jsme každopádně došli ve velmi slušném čase, ale vědeli jsme, že sestupovat budeme až ráno. Po večeři a ulehnutí do spacáků měl Žleba neustálou potřebu nenechat mě spát :-). Naštěstí se mi po úporné meditaci povedlo odignorovat jeho snahy a usnout :-).
Ráno jsme vyrazili směr Ostravice, kde Žleba zavolal Lukimu, který ho následně odvezl domů, neboť křeče mu bohužel nedovolily pokračovat. A já jsem si v duchu kladl otázku: dojdu zbytek napohodu se spacákem a přespáním nebo se zkusím hecnout a ujdu to celé najednou. Jednalo se cca. o 55km. Asi všichni tušíte, kterou variantu jsem vybral :-) - setřásl jsem ze svého baťohu všechny věci, které jsem nepotřeboval a vydal jsem se naproti výzvě - ujít to celé najednou. Již při výstupu na Smrk jsem si vzpomněl na táborový Helldays a uvědomil jsem si, že pokud chci klukům připravovat hry, které stojí za to, tak musím být ochopný podobné výzvy absolvovat taky. Jinak bych se jim těžko mohl podívat do očí. Přidal jsem rázně do kroku a musím říct, že tak rychle, jak jsem vylezl na Smrk jsem ještě nikdy nevylezl :-). Cesta ze Smrku dolů byla pohodová, ale zdlouhavá - ovšem těšil jsem se na výstup na Pustevny - ten mám já osobně velmi rád, neboť přesně vyhovuje mému tempu.
Cestou na Pustevny jsem myslel na to, jak se budu pohybovat v lese v noci, neboť jsem s sebou neměl žádnou baterku. Problémem se částečně taky ukázala obuv a pomalu mě taky začal pronásledovat vlk ;-). Každopádně výstup k Tanečnici byl velmi náročný - jak fyzicky, tak psychicky a u Tanečnice jsem poprvé pocítil únavu v nohou - ta naštestí brzo odezněla - nohy pochopily, že jim nedám odpočinout :). V poslední třetině výstupu na Pustevny se strhla silná bouřka a já kráčel nahoru chodníkem, který v tu chvíli suploval funkci koryta potoka. Zde mi naopak moje obuv pomohla, neboť sandály umí dobře pracovat s vodou :-).
Jakmile jsem se dostal na Pustevny, začal jsem počítat, kdy se asi dostanu domů - vycházelo to na 2 hodiny nad ránem. Z Pusteven jsem pomalu vyrazil na Radhošť a následně směr Pindula. Vlk mě již nepronásledoval, ale přímo se do mě zakousnul :), nohy vykazovaly známky puchýřů a odřenin. A já jsem se najednou rozhodnul, že výtup na Javorník vzdám. Zavolal jsem Žlebovi, ať pro mě dojede na Pindulu. Jakmile jsem položil telefon, hned jsem si uvědomil, že vlastně ani nevím, proč jsem se rozhodnul to vzdát. Asi to byla kombinace různých faktorů...
Rozmýšlel jsem se, zda mám o tomto výletu napsat článek... přijatou výzvu jsem nakonec vzdal... a pak jsem si opět vzpomněl na Helldays... nebylo by fér prezentovat pouze úspěchy... neboť každý úspěch předchází řada neúspěchů... pro mě je důležité, že jsem to zkusil a že vím, co mám udělat příště lépe, abych uspěl... a taky to udělám... ale o tom někdy příště :-)
"Zážitky nemusí být kladné, ale musí být silné!"
